POKUS O DENÍK V TROPICKÉM PARNU!

Léto! Takže prázdniny od kampaně? No… ne tak docela.

Pořád totiž zbývá odpovědět na otázky, které občas slýchám. „Proč  politika? Proč se nevěnuju jen advokacii, nedodělám doktorát a nezačnu k tomu učit na fakultě?“ 🤔
Tak proč to přes léto nezkusit lehčí formou – „deník kandidátky“ na způsob Vanity Fair – entertainment namíchaný s politikou? A stejně jako v Thackerayho předobraze

Jarmarku marnosti s trochou té satiry? Pro čtenáře, bez otitulkovaných videí?😉

Tak teda - kapitola první: proč politika?

Odpovím si otázkou – bylo vůbec někdy na výběr? Politika byla u nás doma vždycky přítomná, angažovanost v komunitě běžná a revoluce to jen umocnila. S první výplatou pak přišlo pragmatické prozření: kolik mi zbývá a co za to jako občan dostávám?

Podobně to měl i Craig. Práce jeho rodiče zavedla do země s pohnutým politickým příběhem, takže už někdy v deseti po škole sepisuje vlastní, lepší verzi ústavy. Pro nás dva to tak asi nemohlo dopadnout jinak.

Dlouho šlo frustrace ventilovat s kolegy v kanceláři. Kdo ji se mnou kdy sdílel, nejspíš se teď směje.

Pak přišel rok 2016 a britské referendum „Leave vs. Remain.“ Žili jsme tehdy v Oxfordu a sledovali, jak dezinformace, manipulace a politická krátkozrakost otřásají společností.

A po návratu Czexit v ústech každé druhé politické strany. Jako by to snad byla cesta hodná následování. Hra s ohněm bez domýšlení důsledků.
Tehdy jsme si řekli, že než to dál jen sledovat, lepší bude pokusit se být součástí procesu, kde se rozhodnutí tvoří. S hlasem, který se nebojí ozvat, když je třeba.
A proč právě strana, se kterou by si mě málokdo na první dobrou spojil? Odpověď je možná zajímavější, než by běžný pozorovatel politiky čekal. Ale o tom příště!

‍